V úterý proběhla vernisáž výstavy Alfréd Radok 100 – Příběh režiséra (1914 – 1976)

Výstava představuje jednu z nejvýraznějších osobností české divadelní kultury - režiséra Alfréda Radoka, jenž by se 17. 12. 2014 dožil sta let. Tento filmový (např. Daleká cesta, 1948) a zejména divadelní režisér má své čestné místo po boku opravdových velikánů české moderní scény, jakými byli Karel Hugo Hilar, Emil František Burian, Jiří Frejka nebo Otomar Krejča. A není přehnané tvrdit, že pro vývoj českého divadla po 2. světové válce je právě jeho význam zásadní a určující, že tedy není jedním z řady, ale tím, kdo „vyčnívá“. Radokův tvůrčí projev byl natolik osobitý a vnitřně svobodný, že pro kulturní politiku komunistického režimu se stal jen těžko akceptovatelným. Nakonec byl nucen opustit české divadlo a odejít do zahraničí. Emigroval s rodinou v roce 1968  do Švédska, kde působil jako režisér v Göteborgu.  I přes tento fakt, zůstává nadále součástí české kultury. Byla po něm pojmenovaná jedna z nejprestižnějších divadelních cen - Cena Alfréda Radoka. V roce 1994 vydalo Národní divadlo v Praze ve spolupráci s Divadelním ústavem fundovanou publikaci Zdeňka Hedbávného Alfréd Radok – Zpráva o jednom osudu. U příležitosti současné výstavy vyšla publikace Alfréd Radok 100, kterou vydal Institut umění – Divadelní ústav v Praze a připravil Honza Petružela.

První část výstavy, jejíž autorkou je Helena Albertová, je věnována výtvarnému řešení vybraných inscenací, které Alfréd Radok realizoval ve spolupráci s Josefem Svobodou (např. Komik, 1957, Poslední, 1965, Dům doni Bernardy, 1967) a Ladislavem Vychodilem (např. Zlodějka z města Londýna, 1962, Hra o lásce a smrti, 1964) a jež se svými sugestivními scénickými obrazy hluboko vryly do mysli pamětníků a prostřednictvím obrazové dokumentace i do historie českého divadla. Jedná se o inscenace v jistém smyslu přelomové, technické řešení některých z nich (Jedenácté přikázání, 1950) lze považovat za přípravu či ověřování postupů, které byly využity při realizaci Laterny magiky. Ta je na výstavě mimo jiné prezentována unikátním modelem. Laternu magiku, jež se v průběhu let stala světoznámým pojmem, „vývozní značkou“ a v podstatě svého druhu scénickým žánrem, Radok spolu se scénografem Josefem Svobodou vymyslel a realizoval (poprvé byla k vidění na mezinárodní výstavě Expo 58 v Bruselu).

Další část výstavy, jež je výsledkem pečlivého výzkumu archivních fondů druhé kurátorky Věry Velemanové, představuje kalendárium mapující zlomové okamžiky v životě a tvorbě Alfréda Radoka na pozadí historických událostí. Zdrojem informací a materiálů v této části byl v prvé řadě fond Divadelního oddělení Národního muzea, který uchovává materiálově bohatou Radokovu pozůstalost. Jeho pracovníci poskytli i odborné konzultace a zajistili digitalizaci vybraných materiálů. Další spolupracující institucí byl Národní filmový archiv, který poskytl fotografie z natáčení čtyř Radokových snímků.


Alfréd Radok 100 – Příběh režiséra (1974 – 1976)

25. listopadu 2014–25. ledna 2015, Veletržní palác, Praha

Výstavu pořádá Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s Divadelním oddělením Národního muzea.

 



 

Naše portály

Informační centrum českého divadla na Internetu

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru

Norské fondy

Edice Box

Mezikulturní dialog

IDU na Facebooku:

↑ nahoru